Fanatismo: diferénse tra e verscioìn

Da Wikipedia
Contegnûo scasòu Contegnûo azónto
neuva pàgina graçie a-o testo do Rîco Carlini tradûto da-o diçionaio filozòfico do Voltaire
 
mNisciùn ògètto de modìfica
Lìnia 3: Lìnia 3:
FANATÌSMO (da-a vôxe ''Fanatisme'' do diçionâio enciclopédico do [[Voltaire]])
FANATÌSMO (da-a vôxe ''Fanatisme'' do diçionâio enciclopédico do [[Voltaire]])


''O fanatìsmo o sta a-a superstiçión cómme o delìrio o sta a-a frêve e cómme a ràggia a sta a-a fótta. Chi gh’à de èstaxi, de vixoìn, e o pìggia i séunni e-e sò inmaginaçioìn pe profeçîe, o l’é ’n entuxàsta; chi a sò matêia co-o delìtto, o l’é ’n fanàtico. O (Gioâne) Dîaz, ch’o s’é retiòu a Norinbèrga e ch’o l’êa do tùtto convìnto chò-u pàppa o l’êa l’Anticrìsto de l’Apocalìsse, e ch’o gh’àiva o ségno da Béstia, o l’êa sôlo ’n entuxàsta; sò fræ, o Bertomê Dîaz, ch’o l’é partîo da Rómma p’andâ a-amasâ santaménte sò fræ, e o l’à amasòu pe’n davéi p’amô do Segnô, o l’êa un di ciù abominévoli fanàtichi chi-â superstiçión a l’à mâi posciûo formâ1 .
''O fanatìsmo o sta a-a superstiçión cómme o delìrio o sta a-a frêve e cómme a ràggia a sta a-a fótta. Chi gh’à de èstaxi, de vixoìn, e o pìggia i séunni e-e sò inmaginaçioìn pe profeçîe, o l’é ’n entuxàsta; chi a sò matêia co-o delìtto, o l’é ’n fanàtico. O (Gioâne) Dîaz, ch’o s’é retiòu a Norinbèrga e ch’o l’êa do tùtto convìnto chò-u Pàppa o l’êa l’Anticrìsto de l’Apocalìsse, e ch’o gh’àiva o ségno da Béstia, o l’êa sôlo ’n entuxàsta; sò fræ, o Bertomê Dîaz, ch’o l’é partîo da Rómma p’andâ a-amasâ santaménte sò fræ, e o l’à amasòu pe’n davéi p’amô do Segnô, o l’êa un di ciù abominévoli fanàtichi chi-â superstiçión a l’à mâi posciûo formâ<ref>Juan Diaz (1510.1546) teòlogo spagnòllo, alêvo do Dryander, ch’o l’êa stæto bruxòu in sciô rögo a Rómma sott’a-o Pòulo III (1545), o s’é convertîo sótta l’inflùsso do méistro a-o luteranêximo e, andæto in Germània, o l’é stæto fæto amasâ da-o fræ, Arfónso (no Bertomê), dotô da lézze da Cùria Româna, pe mézzo de ’n sò servitô.</ref>.

O Pòliôto2, ch’o va a-o ténpio inte ’n giórno de fèsta pe inversâ e fracasâ e stàtoe e i agìbbi, o l’é ’n fanàtico mêno òrìbile do Dîaz, ma no mêno stùpido. I asascìn do dùcca Françésco de Goîza, do Ghigèrmo prìnçipe d’Òrànge, do rè Rîco III e do rè Rîco IV3, e de tànti âtri êan di violénti maròtti da mæxima ràggia do Dîaz.
O Pòliôto<ref>Çenturión româno, visciûo into sécolo III, martirizòu in Arménia, ch’o l’à inspiròu a-o Corneille un di sò capolavôri.</ref>, ch’o va a-o ténpio inte ’n giórno de fèsta pe inversâ e fracasâ e stàtoe e i agìbbi, o l’é ’n fanàtico mêno òrìbile do Dîaz, ma no mêno stùpido. I asascìn do dùcca Françésco de Goîza, do Ghigèrmo prìnçipe d’Òrànge, do rè Rîco III e do rè Rîco IV3, e de tànti âtri êan di violénti maròtti da mæxima ràggia do Dîaz.
O ciù refiôzo ezénpio de fanatìsmo o l’é quéllo di borghéixi de Parìggi che són corîi a-asascinâ, a scanâ, a caciâ zu da-i barcoìn, a fâ a tòcchi, a néutte de Sàn Bertomê4, i sò conçitadìn che no andâvan a méssa.
O ciù refiôzo ezénpio de fanatìsmo o l’é quéllo di borghéixi de Parìggi che són corîi a-asascinâ, a scanâ, a caciâ zu da-i barcoìn, a fâ a tòcchi, a néutte de Sàn Bertomê4, i sò conçitadìn che no andâvan a méssa.
Gh’é di fanàtichi de sàngoe fréido: són i giùdiçi che condànan a mòrte quélli che no àn comìsso âtro delìtto che quéllo de no pensâla cómme lô; e sti giùdiçi chi són tànto ciù colpévoli e ciù dégni de desprêxo do génere umâno in quànte, sénsa êse inte ’n ecèsso de furô, cómme i Clemént i Châtel, i Ravaillac,i Damiens 5, pâ che poriéivan stâ a sentî a raxón.
Gh’é di fanàtichi de sàngoe fréido: són i giùdiçi che condànan a mòrte quélli che no àn comìsso âtro delìtto che quéllo de no pensâla cómme lô; e sti giùdiçi chi són tànto ciù colpévoli e ciù dégni de desprêxo do génere umâno in quànte, sénsa êse inte ’n ecèsso de furô, cómme i Clemént i Châtel, i Ravaillac,i Damiens 5, pâ che poriéivan stâ a sentî a raxón.

Versción de 10:54, 14 òtô 2019

ZE
Quésta pàgina a l'é scrîta in léngoa zenéize

A Grafîa adeuviâ a l'é quélla de l'Académia Ligùstica do Brénno

I fanàtichi de Tàngeri - Dipinto do Delacroix

FANATÌSMO (da-a vôxe Fanatisme do diçionâio enciclopédico do Voltaire)

O fanatìsmo o sta a-a superstiçión cómme o delìrio o sta a-a frêve e cómme a ràggia a sta a-a fótta. Chi gh’à de èstaxi, de vixoìn, e o pìggia i séunni e-e sò inmaginaçioìn pe profeçîe, o l’é ’n entuxàsta; chi a sò matêia co-o delìtto, o l’é ’n fanàtico. O (Gioâne) Dîaz, ch’o s’é retiòu a Norinbèrga e ch’o l’êa do tùtto convìnto chò-u Pàppa o l’êa l’Anticrìsto de l’Apocalìsse, e ch’o gh’àiva o ségno da Béstia, o l’êa sôlo ’n entuxàsta; sò fræ, o Bertomê Dîaz, ch’o l’é partîo da Rómma p’andâ a-amasâ santaménte sò fræ, e o l’à amasòu pe’n davéi p’amô do Segnô, o l’êa un di ciù abominévoli fanàtichi chi-â superstiçión a l’à mâi posciûo formâ[1].

O Pòliôto[2], ch’o va a-o ténpio inte ’n giórno de fèsta pe inversâ e fracasâ e stàtoe e i agìbbi, o l’é ’n fanàtico mêno òrìbile do Dîaz, ma no mêno stùpido. I asascìn do dùcca Françésco de Goîza, do Ghigèrmo prìnçipe d’Òrànge, do rè Rîco III e do rè Rîco IV3, e de tànti âtri êan di violénti maròtti da mæxima ràggia do Dîaz. O ciù refiôzo ezénpio de fanatìsmo o l’é quéllo di borghéixi de Parìggi che són corîi a-asascinâ, a scanâ, a caciâ zu da-i barcoìn, a fâ a tòcchi, a néutte de Sàn Bertomê4, i sò conçitadìn che no andâvan a méssa. Gh’é di fanàtichi de sàngoe fréido: són i giùdiçi che condànan a mòrte quélli che no àn comìsso âtro delìtto che quéllo de no pensâla cómme lô; e sti giùdiçi chi són tànto ciù colpévoli e ciù dégni de desprêxo do génere umâno in quànte, sénsa êse inte ’n ecèsso de furô, cómme i Clemént i Châtel, i Ravaillac,i Damiens 5, pâ che poriéivan stâ a sentî a raxón. ’Na vòtta chò-u fanatìsmo o l’à incancrenîo ’n çervéllo, a moutîa a l’é quæxi incuràbile. Ò vìsto di convolscionâi che quànde se parlâva di miâcoi do Sàn Pâris, s’invexendâvan a pitìn a pitìn ànche se no-o voèivan: i éuggi luxîvan, o còrpo o tremâva, o furô o desfiguâva a sò fàccia, e aviéivan amasòu tùtti quélli che l’avésan contradîti. No gh’é âtro remédio a sta moutîa epidémica chò-u spìrito filozòfico, che, spantegòu da tùtte e pàrte, o finiâ p’adôçî i costùmmi di òmmi, e co-o prevegnî l’intrâ do mâ; perché apénn-a o mâ o fa quàrche progrèsso bezéugna scapâ e aspêtâ che l’âia a se purìfiche. E lézze e a religión no sèrvan cóntra sta pèsta di ànimi; a religión, lónxi da-o êse pe lô ’n çìbbo sàn, a se trasfórma ’n téuscego pe-i çervélli infètti. Sti mizeràbili chi gh’àn de lóngo prezénte l’ezénpio do Aód, ch’o l’amàssa o rè Eglòn; da Giudìtta, ch’a tàggia a tésta a l’Òlofèrne dòppo êsîghe andæta a létto; do Samoæle, ch’o fa a tòcchi o rè Agàg. No védan che sti ezénpi chi, rispetàbili inte l’antighitæ, són refiôxi a-a giornâ d’ancheu; lô pigiàn i sò furoî inte quélla mæxima religión ch’a i condànna. E lézze són ancón do tùtto inùtili cóntra sti atàcchi de ràggia: l’é cómme lêze ’n decrétto do conséggio do rè a ’n invazòu. Quésti són convìnti chò-u Spìrito Sànto ch’o l’inspîra o l’é a-o de sórva de lézze, e chò-u sò entuxàsmo a l’é a sôla lézze che dêvan stâ a sentî. Cöse se rispónde a ’n òmmo ch’o ve dîxe ch’o preferìsce ubidî a Dîo ciufîto ch’a-i òmmi, e che, de consegoénsa, o l’é segûo de meritâse o çê faxéndove a pélle? De sòlito són i farabùtti a goidâ i fanàtichi e a métighe o cotéllo inte màn; s’asomégian a quéllo Vêgio da montàgna, che, se dîxe, o fâva asazâ e giöie do paradîzo a di scémmi, e o ghe prometéiva sti piâxéi chi pe l’eternitæ, a condiçión ch’andésan a-asascinâ tùtti quélli ch’o gh’aviæ mostròu6. No gh’é stæto a-o mómdo che ’na sôla religión ch’a no s’é maciâ de fanatìsmo, quélla di leteræ cinéixi. E sètte di filòzofi, no sôlo êan ezénti da sta pèsta chi, ma n’êan o remédio; perché l’efétto da filozofîa o l’é quéllo de rénde serén l’ànimo, e o fanatìsmo o l’é inconpatìbile con sta serenitæ chi. Si-â nòstra sànta religión a l’é stæta coscì de spésso coròtta da sto furô infernâle, dovémmo pigiâsela co-a matêia di òmmi. Ainsi du plumage qu’il eut Icare pervertit l’usage; Il le reçut pour son salut, Il s’en servit pour son dommage. (Bertaud, véscovo de Séez)7

Nòtte

  1. Juan Diaz (1510.1546) teòlogo spagnòllo, alêvo do Dryander, ch’o l’êa stæto bruxòu in sciô rögo a Rómma sott’a-o Pòulo III (1545), o s’é convertîo sótta l’inflùsso do méistro a-o luteranêximo e, andæto in Germània, o l’é stæto fæto amasâ da-o fræ, Arfónso (no Bertomê), dotô da lézze da Cùria Româna, pe mézzo de ’n sò servitô.
  2. Çenturión româno, visciûo into sécolo III, martirizòu in Arménia, ch’o l’à inspiròu a-o Corneille un di sò capolavôri.